Milíčovský les
Milíčovský les je od roku 1998 součástí zvláště chráněného území – přírodní památky „Milíčovský les a rybníky“. Severovýchodní část území je zapsána v rámci programu Natura 2000 jako evropsky významná lokalita. Celková plocha chráněného území je 93,29 ha. Milíčovský les bezprostředně navazuje na zástavbu Městské části Praha 11.
Oblast zahrnuje lesní komplex s přilehlými rybníky poblíž Újezdu u Průhonic a místní části Kateřinky. Na území přírodní památky se dochovala původní lipová doubrava. Rybníky lemují rákosiny a ostřicové porosty. Mezi rybníky se nachází blatouchová vlhká louka.
V přírodní památce Milíčovský les a rybníky se vyskytuje řada druhů živočichů. Jde o významné útočiště obojživelníků a hnízdiště ptactva. Při jarním tahu jsou zdejší rybníky význačnou tahovou zastávkou. V minulosti zde bývala obora a bažantnice.
Podrobné informace
Celé území tvoří břidlice a droby štěchovické skupiny starohor, místy překryté hlinitými pokryvy. Významně se uplatňují i potoční nivy s břehovými porosty. S výjimkou Milíčovského háje, který leží na mírně skloněné plošině, se území parku rozkládá v mělkých údolních zářezech v rovinatém terénu Říčanské plošiny, původně zemědělsky využívané, dnes již zčásti zastavěné.
Svahy jsou nevysoké místy dost strmé, s menšími skalními výchozy. Původně se zde rozkládaly suché pastviny. Výjimku představuje poměrně rozsáhlý Milíčovský háj, který má charakter lipové doubravy s menšími plochami doubrav bikových a střemchových jasenin. Lesní porost je na části narušen výsadbou stanovištně zcela nevhodného smrku ztepilého. Rybníky lemují rákosiny a ostřicové porosty s přechody do olšin. Současné lesní porosty v údolích potoků jsou z valné části uměle vysazené směsi stanovištně nevhodných dřevin včetně cizího trnovníku akátu a borovice černé. V území byl v roce 1995 nalezen nosatcovitý brouk Hypera ononidis, který není znám odjinud z České republiky.
Cenným přírodním objektem je skalnatý ostroh narušený menším lůmkem v zákrutu údolí pod Pitkovicemi, dnes chráněný v přírodní památce Pitkovická stráň. V chráněném území je přirozený skalní výchoz, který je na východní straně otevřen malým stěnovým lůmkem. Převažují tu modrošedé jílovité břidlice se siltovou příměsí svrchnoproterozoického stáří. Úpatí pokrývají svahové hlíny s úlomky břidlic. Místy jsou vyvinuty mělké půdy typu protoranker až hnědý ranker.
Na jeho nevelkém hřbetu roste suchomilný trávník. Podstatu porostu tvoři tráva kostřava žlábkovitá, mezi níž vyniká bohatá populace chráněného koniklece lučního načernalého, křivatce českého, chrpy Triumfettiho a dále mařinky sivé, mochny písečné, rozrazilu klasnatého, jetele horského aj. Zvlášť přísnou ochranu si zaslouží křivatec český, rozkvétající brzo na jaře drobnými žlutými květy. Je to původně středomořský druh, který se zde zachoval jako relikt teplejšího klimatického období, zhruba před 7000 lety. Z živočichů jsou zde nejvýznamnější bezobratlí stepního charakteru, např. střevlík Ophonus puncticollis. Z motýlů otakárek fenyklový i vzácný žluťásek barvoměnný. Pozornost byla věnována výzkumu pavouků a byly zde zjištěny mj. skálovky, cedivečky a skákavky. Hnízdí zde několik běžných druhů ptáků, např. konopka obecná a strrnad obecný. Ze savců stojí za uvedení výskyt myšice lesní.
V minulosti bylo údolí Pitkovického potoka, stejně jako svahy obdobných potoků, využíváno pro pastvu ovcí a koz a rozsáhlé plochy byly tedy nezalesněné. V průběhu 20. století se změnou zemědělského využívání území došlo k náletu a později i k výsadbě nevhodné směsi jehličnatých a listnatých dřevin (včetně akátu a borovice černé).
Úsek Pitkovického potoka od Pitkovic k soutoku s Botičem a kolem Botiče od dálnice po Křeslice představuje enklávy estetické krajiny s nivními loukami, pásy lesa na stráních a dnes se šířícími břehovými porosty, které se spontánně mění v druhotné luhy a postupně jsou osídlovány i drobnou faunou Hodnota území spočívá v jeho krajinném rázu, který je předurčuje jako okrsek volné přírody kompenzující okolní stále silněji urbanizované prostředí.
I když určité partie, zejména zmíněné úseky pod Pitkovicemi a podél Botiče nad Křeslicemi, jeví poměrně příznivý vývoj, je nutno počítat se stoupajícím počtem návštěvníků z okolních sídlišť i s druhotným dopadem velkoměstských imisí. Za předpokladu vhodně zaměřené péče, která se prozatím omezuje především na Pitkovickou stráň, lze území parku udržet v dosavadním příznivém trendu.
Je vlastně až s podivem, že v bezprostřední blízkosti Hájů (Jižní Město) se zachoval rozsáhlý lesní komplex Milíčovský les. Území o výměře 93,3 ha bylo vyhlášeno v roce 1988 za přírodní památku Milíčovský les a rybníky k ochraně zachovalých lesních porostů a mokřadních společenstev. Vzhledem k tomu, že se jedná o plošně rozsáhlé území, je i útočištěm obojživelníků a hnízdištěm mnoha druhů ptáků.